(Lze použít při revizi stávajícího předmětu nebo při přípravě nového.)

Co přesně znamená, že studenti dané téma pochopili? Odpověď na tuto otázku je základem kvalitně formulovaných výsledků učení a následného sladění výuky a hodnocení.

Výzkum navíc ukazuje, že jasné cíle a standardy jsou jedním z nejsilnějších faktorů, které pomáhají studentům překonávat obtíže a nevzdávat se při náročné látce (Wang et al., 2025). Studenti sami popisují, že když vědí, čeho mají dosáhnout, dokáží si lépe rozvrhnout čas a soustředit se na to podstatné. 

Napsat výsledky učení je ta nejtěžší část. Jakmile je ale tento krok hotový, mnoho dalších věcí se výrazně zjednoduší.

Dobře formulované výsledky učení vám například pomohou:

• Rozhodnout, čemu dát ve výuce více času.
• Volit typ příkladů cíleně.
• Připravit zkoušku rychleji a přesněji.
• Hodnotit podle jasného výkonu.
• Držet rozsah předmětu pod kontrolou.
• Zajistit návaznost mezi přednáškou, cvičením, zkouškou i různými vyučujícími. 

• výklad, příklady i zkouška míří ke stejné úrovni práce s látkou,
• studenti vědí, co se od nich očekává,
• a známka lépe odpovídá skutečné schopnosti pracovat s daným tématem.

Nejtěžší je pojmenovat cíl. Jakmile ho máte, výuka, příklady i zkoušení se přirozeně sladí kolem něj. Výsledky učení jsou první krok, sladění výuky a hodnocení s nimi je krok druhý (tomuto principu se říká constructive alignment).


Dobrý výsledek učení spojuje dvě věci:

1) Sylabus (co: témata přednášek) + 2) Klikátko kompetencí (jak: typ dovednosti) = Výsledek učení (téma + dovednost)

Otevřete si v SIS detail vašeho předmětu.

Projděte témata přednášek — to jsou vaše výchozí body pro psaní výsledků učení. 

Odkaz na klikátko kompetencí: e-learning.vscht.cz/local/uct/kompetence 

Klikátko kompetencí zachycuje, jak studenti s tématy pracují. Nejde o obsah přednášek, ale o typ dovednosti: výpočty a modelování, analýza dat, laboratorní praxe, řešení problémů.

Pro každé téma ze sylabu si položte otázku, co po studentech skutečně chcete: 

• Stačí, aby si to zapamatovali?
• Mají to vysvětlit vlastními slovy?
• Aplikovat na konkrétní situaci?
• Analyzovat data nebo výsledky?
• Vyhodnotit různá řešení a zdůvodnit volbu?
• Navrhnout vlastní postup nebo řešení? 

Potom zaklikejte v klikátku pole, která odpovídají tomu, k čemu jsou studenti ve vašem předmětu vedeni.

Při volbě úrovně berte v úvahu i to, kde váš předmět stojí v rámci celého studijního programu. Student prvního ročníku má zvládnout jiné věci než student třetího ročníku, i když téma může být stejné. Například u analýzy dat může být pro první ročník cílem správně dosadit hodnoty a pochopit použitý vztah, zatímco ve třetím ročníku se očekává, že student zvolí vhodnou metodu, výsledky kriticky zhodnotí a odhalí případné chyby. 

Vezměte témata ze sylabu a k nim naklikané úrovně z klikátka kompetencí. Z každého tematického okruhu sestavte jednu větu.

Osvědčená struktura je: „Student bude schopen [sloveso] [téma] [kontext]."

Například: 

• „Analyzovat složení reakční směsi a navrhnout postup separace jejích složek."
• „Porovnat hlavní typy chemických reaktorů z hlediska provozních podmínek a vhodnosti použití."
• „Použít termodynamické vztahy k předpovědi směru a rovnováhy chemických dějů."

Jedna věta může obsahovat více sloves, pokud popisují různé dimenze téhož tematického okruhu. Pokud by každé sloveso šlo ověřit zcela samostatnou zkouškovou otázkou bez návaznosti na ostatní, jde pravděpodobně o více výsledků učení.

Návody SIS: Zadání a aktualizace údajů k předmětu v modulu Předměty – Výsledky učení 

Do SIS patří výsledky učení pro celý semestr. Každý pokrývá jeden tematický okruh a ověřuje se u zkoušky. Dobrá kontrolní otázka je: z čeho budu zkoušet a dokážu to skutečně ověřit?

Vedle toho si někteří vyučující připravují výsledky učení pro jednotlivé hodiny jako pracovní nástroj. Jsou konkrétnější a jemnozrnnější než ty předmětové: pomáhají odhadnout tempo hodiny a připravit průběžné testy. Do SIS se nezadávají. 

Výsledky učení pro hodiny jsou volitelné a do SIS se nezadávají. Přesto je mnoho vyučujících používá, protože jim usnadňují přípravu a pomáhají studentům se zorientovat. Studenti, kteří vědí, co si mají z každé hodiny odnést, jsou angažovanější a lépe se připravují na zkoušku. Mají přesnou studijní osnovu, kde si mohou systematicky ověřit, co zvládají.

Pokud je chcete vyzkoušet, stačí napsat tři věty na první slide prezentace vaší přednášky nebo na tabuli: Po dnešní hodině budete schopni… A na konci hodiny se k výsledkům učení vrátit jako k checklistu.

Příklad z biochemie — přednášky o enzymech jako jeden tematický okruh: 

✗  Úroveň hodiny, nepatří do SIS, ale hodí se na úvodním slidu prezentace k přednášce „Odvodit Michaelis-Mentenovu rovnici a fyzikálně interpretovat konstanty Km a Vmax." 

✓  Úroveň tematického okruhu, do SIS patří: „Vysvětlit mechanismus enzymové katalýzy a popsat základní způsoby regulace enzymové aktivity."

Položte si kontrolní otázku: Dokážu rychle navrhnout konkrétní zadání, které tento výsledek ověří?

Pokud ano, je výsledek učení formulován dostatečně konkrétně. Pokud ne, je pravděpodobně příliš obecný nebo vágní.

Záleží na tom, protože studenti se učí to, z čeho budou zkoušeni, ne to, co bylo probráno v hodině. Pokud zkouška testuje jen zapamatování, budou se studenti učit memorovat, i když přednášky míří výš.

Tip: Když výsledků učení vychází příliš mnoho

Vraťte se k otázce z úplného úvodu článku: Co přesně znamená, že studenti dané téma pochopili? Ne co si zapamatují, ale co s tím umí dělat.

A u každého tématu si položte otázku: dokážu si představit zkouškovou otázku, která ověří, že student toto téma zvládl? Témata, kde si otázku nedokážete představit, jsou možná spíš kontext než těžiště předmětu. Pojmenování této hranice vám může pomoci výsledky učení zformulovat ve správném počtu a na správné úrovni. 

Výsledek učení musí odpovídat úrovni studia a být dosažitelný v kreditové dotaci předmětu. Podle Studijního a zkušebního řádu VŠCHT Praha odpovídá 1 kredit 28 hodinám studijní zátěže průměrného studenta. Nadprůměrný student by měl mít prostor předmět zvládnout s rezervou.

Například formulace typu: „Navrhnout a optimalizovat průmyslový proces výroby amoniaku včetně energetické a ekonomické analýzy." je měřitelná, ale pro předmět prvního ročníku bakaláře nerealistická: jde o inženýrský projekt, který přesahuje rozsah i úroveň kurzu. 

 

Zvolená výuková metoda určuje maximální úroveň výsledku učení. U zkoušky nelze vyžadovat dovednost, kterou si studenti neměli možnost během semestru aktivně natrénovat.

Před uložením do SIS zkontrolujte, zda použitá slovesa odpovídají tomu, co se se studenty reálně děje v hodině:

Úroveň A v klikátku: Výuka je založená na předávání informací 

• Typické metody: Frontální přednášky, laboratorní cvičení podle přesného návodu.
• Odpovídající slovesa v SIS: vyjmenovat, popsat, identifikovat, vysvětlit, definovat. 

• Typické metody: Výpočtová cvičení, řešení příkladů u tabule, práce se softwarem podle zadání.
• Odpovídající slovesa v SIS: vypočítat, aplikovat, analyzovat, vyřešit, prokázat.

Úroveň C v klikátků: Výuka vede k samostatné tvorbě a hodnocení 

• Typické metody: Projektová výuka, problémově orientovaná výuka (PBL), samostatný návrh experimentu, převrácená třída.
• Odpovídající slovesa v SIS: navrhnout, optimalizovat, zhodnotit, zkonstruovat, obhájit. 

• Cesta 1: Přizpůsobení cíle v SIS (snížení náročnosti). Upravte text tak, aby přesně odpovídal vaší aktuální výuce. 
  
  Nová formulace: „Vypočítat parametry reaktoru podle zadaných kritérií.“ 

• Cesta 2: Přizpůsobení výuky (zvýšení praxe). Ponechte ambiciózní cíl v SIS, ale inovujte průběh semestru tak, aby studenti měli šanci danou dovednost natrénovat. 
  
  Nová úprava výuky: Zařaďte do cvičení samostatný projekt, kde studenti reaktor sami navrhnou. 
  
  
  

• konkrétní – je jasné, co má student dělat,
• měřitelný – lze jednoznačně ověřit, zda byl naplněn (v hodinách, v testech apod.),
• realistický – odpovídá rozsahu a úrovni kurzu. 

✅  „Popsat základní zákony termodynamiky a vysvětlit pojmy entalpie, entropie a Gibbsova energie." 

✅  „Použít termodynamické vztahy k předpovědi směru a rovnováhy chemických dějů." 

Obě formulace se vztahují ke stejnému tematickému okruhu, ale vymezují odlišnou úroveň myšlení a práce s látkou. Rozhodnutí o požadované hloubce je na vyučujícím — důležité je, aby byla jasně vyjádřena. 

❌  „Studenti porozumí struktuře a vlastnostem polymerů." 

✅  „Vysvětlit vztah mezi strukturou polymerního řetězce a jeho mechanickými a tepelnými vlastnostmi." 

V druhém případě si již lze snadno představit podobu zkouškové úlohy i způsob hodnocení. 

❌  „Studenti budou znát metody stanovení analytů." 

✅  „Vybrat vhodnou analytickou metodu pro stanovení daného analytu a zdůvodnit volbu s ohledem na citlivost, selektivitu a matrici vzorku." 

Druhá formulace jasně říká, co má student dělat, a přímo navrhuje podobu zkouškové úlohy. 

Výsledek učení není téma

„První zákon termodynamiky" je obsah. Neříká však nic o tom, co s tímto obsahem mají studenti dělat. Výsledek učení musí obsahovat činnost — musí tedy obsahovat sloveso. 

Výsledek učení není popis činnosti vyučujícího

„Představím studentům principy spektroskopických metod." nebo „Ukážu studentům, jak se sestavuje materiálová bilance." popisují aktivitu vyučujícího, nikoli to, čeho mají dosáhnout studenti. 

Výsledek učení by měl být formulován z pohledu studenta: „Student bude schopen..." 

Někdy se setkáváme s formulacemi typu: „Studenti získají vhled do problematiky katalýzy." nebo „Studenti si uvědomí důležitost bezpečnosti práce v laboratoři." 

Tyto věty vyjadřují žádoucí postoj nebo stav mysli, ale nelze je přímo a jednoznačně ověřit. Nelze je objektivně měřit ani spravedlivě hodnotit. Výsledek učení by měl být formulován tak, aby bylo možné objektivně rozpoznat, zda ho student dosáhl. 

Někdy se setkáváme s formulacemi, které začínají podstatným jménem: „Základy chemické rovnováhy" nebo „Principy enzymové katalýzy." Tyto věty popisují téma přednášky, nikoli to, co má student zvládnout. Chybí v nich sloveso — a bez slovesa nelze výsledek učení ověřit ani z něj sestavit zkouškovou otázku. 

❌  „Základy chemické kinetiky a rovnováhy." 

✅  „Sestavit rovnovážnou konstantu chemické reakce a posoudit vliv změny podmínek na rovnováhu." 

Velmi častou formulací je: „Studenti porozumí rovnovážné termodynamice." nebo „Studenti budou rozumět názvosloví anorganických sloučenin." 

Slovo porozumět zní přesvědčivě, ale samo o sobě nevymezuje konkrétní výkon. Neříká, jak se porozumění projeví. Porozumění nelze hodnotit přímo, lze však hodnotit činnosti, které z porozumění vyplývají.

Místo porozumět zvažte například: 

• vysvětlit jev vlastními slovy,
• aplikovat princip na konkrétní situaci,
• analyzovat data,
• porovnat dvě teorie,
• navrhnout řešení problému,
• vyhodnotit postup. 

❌  „Studenti budou rozumět názvosloví anorganických sloučenin." 

✅  „Sestavit správný název anorganické sloučeniny podle pravidel IUPAC a odvodit z názvu její složení."